OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Steatit a Dům přírody v Klenčí pod Čerchovem

Pátek 17. ledna 2020 začal stejně jako ty předešlé pro polovinu naší třídy brzkým stáváním a přípravou na přijímací zkoušky. Poté už pro celou třídu matematikou a částí češtiny.

To byl ale konec dnešní výuky. Těšit jsme se již mohli na dnešní exkurzi.

Pro nás začala již cestou na vlakové nádraží, kde se naše zaběhlé „školácké“ role rázem změnily. Stali se z nás zpěváci, komici, kaskadéři nebo zvědavci, kteří našim učitelům nedali většinu cesty klid.

Průvodčí hlásí směr Domažlice, ale tam to dnes nebude. Máme v plánu kleneckou továrnu nesoucí název Steatit.

Dostat se k ní už byl však úkol pro fyzicky zdatnější. Strmé stoupání, které na nás čekalo, jsme ale nakonec zvládli všichni a u vchodu už nás vítal místní ředitel. Z jeho jistě zajímavého výkladu toho ale slyšet mnoho nebylo. V hlučnějších prostorech ho bohužel přehlušily místní stroje. Ty ale na druhou stranu zaujaly naše technicky založené chlapce, kteří je alespoň mohli zahlédnout v plném chodu.

Kdo ale poslouchal velmi dobře, byla paní učitelka, která nás vylekala písemkou na toto téma. Malé postrašení tedy vedlo k nastražení uší nejednoho z nás. Dozvědět se něco o nespočtu keramických výrobcích se nám přeci jen podařilo. Za exkurzi jsme poděkovali a vyrazili, teď už mnohem příjemnějším klesáním směrem zpět. Dole na nás čekala sladko-slaná odměna v podobě občerstvení v místním obchůdku.

Jak se někteří dozvěděli až v tuto chvíli, nebylo to vše. Další v pořadí byla pro nás již druhá návštěva místního Domu přírody. Expozice nám ukázala vývoj krajiny Českého lesa v průběhu dokonce několika tisíců let.

Dům přírody byl ale úplným koncem.

Výlet jsme si i přes ne zrovna zdařilé chování některých spolužáků užili a nemůžeme se dočkat na další.

Na programu jsou Jižní Čechy!

Štěpán Krutina, žák 9. třídy